Bio pro nás znamená „hospodařit jinak“

Na Farmě Otročín mají ambici „dělat biomléko nejlépe ze všech“. Pořizují proto nové technologie, nebojí se investovat, a přitom chtějí dosahovat srovnatelných výnosů jako ti, kteří hospodaří konvenčně. Na podzim tady otevřou novou robotickou stáj pro 700 dojnic.

Ing. Richard Tintěra, ředitel Farmy Otročín (Karlovarský kraj), s námi hovořil o tom, co produkce biomléka obnáší, a proč by si přál, aby zákazníci nevnímali bio jako „luxusní zboží“, ale jako základní zboží, které je jim cenově dostupné.

I když se chystané změny v dotačních pravidlech Společné zemědělské politiky Farmy Otročín určitě dotknou, nebudou pro ni likvidační. S nižším dotačním výměrem, a tedy s poklesem příjmů přibližně o 8 %, se tu budou muset smířit ze dvou důvodů. Farma sice spadá do kategorie intenzivního ekologického zemědělství s produkcí potravin (mléka), ale co do obhospodařovaných hektarů (1700 ha na jedné a 1970 ha na druhé farmě) patří do kategorie „velkých“. Dotace za ornou půdu se sice navýší, ale vzhledem k velikosti podniku se zase (dost podstatně) sníží.

Jak se chtějí na Farmě Otročín postavit ke změnám v dotačních pravidlech? Prostě se jim přizpůsobí.

Nedělme zemědělce na malé a velké

Podporu ekologického zemědělství Ing. Richard Tintěra sice vítá, na druhou stranu ani on jako ekologický zemědělec nesouzní s rétorikou ministerstva zemědělství, které tuto podporu dává do jediné přímé úměrnosti: „Hospodařte ekologicky, ať máte vyšší dotace!“

„Tento způsob komunikace považuji za nešťastný, protože rozhodně nevysvětluje, co opravdu děláme. Na vládní úrovni jsme vykreslováni jako ti, kdo pobírají vyšší dotace. Ale vyšší dotace přece není tím důvodem, proč hospodaříme ekologicky!“ říká Richard Tintěra a dodává: „Jsem jeden z řady zemědělců. A všechny velmi prosím, aby nedělili zemědělce na velké a malé. Mám tu čest řídit velký zemědělský podnik (4000 ha a 1000 dojnic v ekologii) a nemám vůbec nic proti malému zemědělci. Pojďme dělit zemědělce na ty, kteří to dělají dobře, a na ty, kteří to dělají špatně, nebo to jsou spekulanti s dotacemi.“ Jak se pozná takový dotační spekulant? Velmi snadno. Neprodukuje žádné potraviny a namísto toho jen „drží pozemky“ za účelem získání dotace.

Co zemědělec, to jiný hospodář

Zemědělci, kteří mají zájem na dobrém hospodaření a na produkci potravin, by měli držet spolu, a to nehledě na velikost. Každý zemědělec/podnik přitom hospodaří jinak. „Proto je potřeba spíš hledat mezi zemědělci rovnováhu a ideálně rovné podmínky, než se starat o vymezování zemědělců na malé a velké. Obávám se, že doposud byly podmínky rovnější, než jaké budou teď,“ říká Richard Tintěra.

„Nemyslím si, že jsme všichni hned teď připravení na to, abychom ekologické zemědělství dělali. Každý způsob hospodaření má svá specifika. My dosahujeme úspor z rozsahu, hodně investujeme a pořizujeme nové technologie. Zároveň zaměstnáváme lidi, což malý zemědělec zpravidla nemusí. I za to dostáváme zvýhodnění,“ vysvětluje Richard Tintěra, proč se bez dotace zemědělci zatím bohužel stále neobejdou. Jen málo zemědělců dosahuje vyšších hospodářských výsledků, než jakou dostávají dotaci. Většina zemědělců je proto na dotaci závislých. „Jsem toho názoru, že dotaci, kterou máme ve formě hospodářského výsledku, bychom měli využívat na investice a na dlouhodobý rozvoj farmy. Jen tak dokážeme zvyšovat svou konkurenceschopnost, a to jak v českém, tak evropském prostředí,“ míní Richard Tintěra.

Co to je vlastně „bio“? Je „zdravější“?

Bio znamená celý souhrn procesů a činností na farmě, které jsou odlišné od konvenčního způsobu zemědělství, kde v centru dění je půda a život v půdě, zvíře, skutečná udržitelnost nebo výhradně organické zdroje. Právě v tom spočívá ten základní rozdíl. I potraviny vyprodukované v konvenčním zemědělství mohou být zdravé.

„Nevidím jako správné komunikovat bio jako něco, co je zdravější. Pod značkou, resp. přístupem bio bychom měli vnímat především jeho konkrétní specifika, jako jsou například pastva a svobodný pohyb zvířat, nepoužívání růstových nebo reprodukčních hormonů u zvířat, absolutní absence pesticidů nebo anorganických hnojiv, pestré a druhově bohaté osevní postupy, hojné využívání vhodných zlepšujících meziplodin a stálá pokryvnost půdy, resp. celá další řada konkrétních opatření, které jsou v souladu s životním prostředím a vedou tak k celkově udržitelnému zemědělskému hospodaření člověka v krajině a s krajinou v souladu,“ vysvětluje ředitel Farmy Otročín.

„Jako zemědělci jsme ,správci‘ svěřené půdy. Lidský život je z pohledu Země a životního prostředí velice krátký, a půdu bychom tedy měli odevzdat dalším generacím v ideálně lepším stavu, než jsme ji převzali. K tomu je myslím ekologické zemědělství v rámci svých přístupů výborným nástrojem. Jsem si jistý, že už brzy i v našich podmínkách (700 m n. m.) budeme mít stejnou užitkovost z polí i na zvířatech, jako kdybychom byli v konvenci. Takže proč zemědělství nedělat ekologicky, když nám to neubere na výnosech?“ ptá se Richard Tintěra.

Z konvenčního na ekologické zemědělství nepřejdeme ze dne na den

Podle Richarda Tintěry se nikdo nemusí ekologického zemědělství předem bát. Dostávat bychom se k němu ovšem měli postupně, a to zaváděním jednotlivých evolučních kroků. Měli bychom dospět do stavu, kdy budeme bio považovat za základ, který tvoří naši produkci potravin. „Konvenční zemědělství se v ekologické určitě nepromění ze dne na den. Konvenční zemědělství se musí měnit postupnými kroky a musí ho v ekologické chtít proměnit lidé, kteří jsou o tom přesvědčení. Výše dotačního příjmu by pro tuto proměnu ovšem neměla být tím hlavním důvodem,“ říká.

Co přesně to znamená v praxi? Na Farmě Otročín ročně vyprodukují 13–14 tisíc tun senáží (senáž je zavadlá tráva, seno je usušená tráva, pozn.) – travních, jetelových, jetelo-travních, lusko-obilných, žitných. Představte si to množství hmoty, které musí zvládnout uskladnit a nakombinovat (do krmné dávky, pozn.). Prakticky pak sezóna vypadá tak, že přibližně od května až do podzimu se neustále sklízí/uskladňují senáže. Cílem je minimalizovat nákup externích vstupů a vypěstovat si všechno sami. Samozřejmostí je i uzavřený obrat (reprodukce, pozn.) stáda. Na Farmě Otročín používají jen vlastní statková hnojiva (kejdu a hnůj, pozn.), které navrací do půdy. „Jsem si jistý, že správně prováděné principy ekologického zemědělství zvyšují dotaci dlouhodobě využitelných živin a organické hmoty v půdě. Ale i v tomto směru se stále máme co učit,“ říká Richard Tintěra.

V nové robotické stáji jde o víc než o podojení

Ekologické zemědělství je někdy vnímáno jako způsob hospodaření tzv. „postaru“. Na Farmě Otročín se přitom nic nedělá „jako dřív“. Naopak se tu snaží zavést do praxe tu nejmodernější technologii. Hlavním motivem pro postavení robotizované stáje ale nebylo to, že by se potýkali s nedostatkem lidských zdrojů, ačkoliv kvalitních pracovníků do živočišné výroby je obecně nedostatek. Hlavním motivem byla touha po technologickém řešení získávání ekologického mléka.

„S novou robotickou stájí očekávám, že technologie produkce mléka bude úplně jinde, než když musíte dojit člověkem. Nejde jenom o dojicí roboty samotné, ale o novou koncepci celé stáje včetně pastvy zvířat. Jde o víc než o samotné podojení. Zautomatizuje se nám mnoho dalších procesů od inseminace, přes kontrolu zdravotního stavu, otelení, zaprahnutí až po dojení a pastvu. V robotické stáji si zvíře po celý den dělá, co samo chce. A co chce, to nám řekne skrze technologii,“ vysvětluje ředitel Farmy Otročín.

Nová technologie neznamená, že lidé ze stáje úplně zmizí. Ve stáji budou sice jen dva ošetřovatelé místo šesti, zato jejich práce bude daleko atraktivnější a zajímavější. Princip robotického dojení je na trhu už více než patnáct let, nejde o novinku. Pro zdraví, pohodu a komfort zvířete není nic pohodlnějšího. Jde totiž o to, že technologie zvíře podojí pokaždé stejně. „Rozumějte pokaždé stejně dobře,“ zdůrazňuje Richard Tintěra. „Zvíře u nové technologie ví, co od ní má čekat, a na stálost pracovní operace robota si velmi brzy a velmi rádo zvykne. Robotická stáj v kombinaci s ekologickým zemědělstvím pak vypadá tak, že zvíře má naprostou svobodu pohybu. Pastevní branka pustí zvíře na pastvu, pokud už dojilo. Zvíře si dojde samo na pastvu nebo se napít, stejně tak se samo dojde podojit se nebo se nažrat. Má absolutní svobodu pohybu!“

Nový koncept dojírny je rozdělen na dvě zóny. První zóna je pracovní a zabírá cca 20 % prostoru. Tady se pohybují lidé, protože zvířata je potřebují, např. z důvodu ošetření. Druhá zóna je odpočinková a tvoří 80 % prostoru. V ní se lidé vůbec nepohybují, veškerou práci tady zastávají automatizované technologie, kteří také odesílají zvířata do první zóny (pokud je to nutné).

Bio by měl být základ, nikoli „luxusní zboží“

Zákazník, který vyhledává výrobky ekologického zemědělství, přitom často vůbec netuší, že právě tohle stojí za ekologickým zemědělstvím. „V první řadě potřebujeme v lidech probudit touhu hospodařit v krajině v souladu s ekologickým zemědělstvím. Myslím si, že teprve až poté, co lidem vysvětlíme, co to ekologické zemědělství vlastně je, bude zákazník takto získané potraviny v obchodech vyhledávat,“ říká Richard Tintěra. „Lidé by měli chtít kupovat bio výrobky od českých zpracovatelů, a tyto výrobky by neměli vnímat jako něco luxusního, ale jako základní potravinu získanou jinak než v konvenci,“ dodává.

Dokud bude bio vnímáno jako luxusní zboží, tak se z něj základní potravina nestane. Nákladnějším zbožím se bio výrobky stávají kvůli maržím, které si přidává obchodní řetězec. K ceně výrobků z ekologického zemědělství si obchodní řetězec přidá 100–150 % marže! „Chceme-li na trhu uspět, tak by bio výrobky měly být pro finálního spotřebitele levnější. Biomléko je stejná komodita jako mléko z konvenčního zemědělství. Bio výrobek by měl stát maximálně o 40 % víc, nikoli o 150 %,“ myslí si ředitel Farmy Otročín.

České biomléko do českých mlékáren – k českému spotřebiteli

Biomléko se k výrobcům bio mléčných výrobků dostává přes odbytové družstvo České biomléko. Cílem je, aby producenti biomléka spolupracovali s českými mlékárnami logisticky tak, aby biomléko vyprodukované v určitém regionu bylo ve stejném regionu také zpracované.

„Samozřejmě, že kdybychom biomléko vyváželi do zahraničí, tak bychom za něj dostali vyšší cenu. Ale já jsem přesvědčený, že cesta biomléka musí být jiná. Současný trh s bio mléčnými produkty je stále jen marginální. Potřebujeme, aby se spotřeba bio mléčných výrobků časem navýšila, což se bez edukace široké veřejnosti nestane. Pak by se vyšší spotřebě bio mléčných výrobků přizpůsobila i produkce, a vznikli by tu noví producenti bio mléčných výrobků. Mlékárny, které se zpracováním biomléka vůbec nezabývají, by se jím najednou museli začít zabývat. V současnosti je pro mlékárnu ale složité začlenit do své produkce marginální výrobu z biomléka vyprodukovaného v ekologickém zemědělství, a tak se zabývá jen konvenčním provozem,“ vysvětluje Richard Tintěra a obává se, aby v dnešní nejisté době nestoupla cena biomléka tak, že by už nebyla pro mlékárnu přijatelná a partnerský vztah by se mezi producenty biomléka a mlékárnou kvůli tomu narušil.

Změnilo se spotřební chování zákazníků vyhledávajících bio výrobky například během posledních dvou let? „I když poslední roky všichni žijeme v permanentním strachu z toho, co bude, zatím nezaznamenáváme snížení ve spotřebě bio mléčných výrobků. Zdá se, že bio potravin je na trhu stále tak málo, že pravděpodobně mají svého stálého zákazníka, který na změny není až tak senzitivní. Do budoucna bych si přál, aby bio nebylo vystavené pro ,divné‘ lidi někde v koutku prodejny. Přál bych si, aby bio bylo dostupným zbožím pro kohokoliv a za přijatelné ceny,“ říká ředitel Farmy Otročín.

Mezi zemědělcem, vlastníky půdy a obcí musí být naprostý soulad

Farma Otročín hospodaří převážně na svých pozemcích, ale také si je pronajímá. S majiteli pronajímaných pozemků se snaží udržovat takový vztah (a platit jim takové peníze, v místě a čase obvyklé), aby neměli pocit, že pronajímají půdu někomu, kdo by ji neměl mít. „Vždyť hospodaříme na jejich půdě! Pokud se ke své půdě chováme stejně jako k té pronajaté, tak si myslím, že to majitelé ocení,“ myslí si Richard Tintěra. „Pokud chceme na půdě hospodařit dlouhodobě, a pokud chceme firmu rozvíjet, tak alfou a omegou pro naše zemědělské hospodaření (samozřejmě kromě vztahu se zaměstnanci, ten považujeme také za důležitý) je vztah s vlastníky půdy,“ říká ředitel Farmy Otročín.

„Navíc jsem si jistý, že lidé ocení, když vidí, že na půdě hospodaří zemědělec s láskou. Výborný vztah máme i s obcí, s níž si vzájemně pomáháme a poskytujeme si služby. I proto jsme pořídili například mlékomat. Je pro nás důležité, aby mezi zemědělcem a obcí byl naprostý soulad. Vždyť zemědělství je s venkovem nedomyslitelně spjaté,“ vysvětluje Richard Tintěra.

Pro někoho je půda „hlína jako hlína“

Mít dobrý vztah s vlastníky je jedna věc, bonita půdy je věc druhá. „Potýkáme se s tím, že se od nás očekává, že ačkoliv je v tomto regionu bonita půdy velmi nízká a hospodaření tady v podhorské oblasti velice náročné, tak máme pozemky vykupovat za ceny obvyklé ve vnitrozemí. Jsme ovšem v regionu, kde není původní obyvatelstvo (jsme v Sudetech),“ říká Richard Tintěra. Dřív, než se tu stihne vybudovat vztah k půdě, už odtud další generace odchází. Dědicové půdy z velkých měst vidí, jak se půda obchoduje jinde, a tak ač je zdejší bonita půdy 2,30 koruny, chtějí za ni cenu obvyklou tržní, jako např. za půdu s bonitou 13 Kč/m².

„Pro někoho je to hlína jako hlína,“ rozumí situaci ředitel Farmy Otročín. „Není ovšem možné, aby zdejší pozemky stály totéž, co stojí např. kolem Mělníka, protože tady je půda jiná, a my nejsme schopni z ní získat to samé, co z ní získávají tam.“

***

Na Farmě Otročín chovají 250 matek masného plemene Charollais a 700 dojnic plemene ČESTR. Jde o plemeno vhodné pro ekologické zemědělství. Toto plemeno produkuje zároveň maso, takže jeho mléčná užitkovost je menší, než je tomu například u plemene holštýnského. Česká straka je odolnější, chodivější, zdravější. Je vhodná pro chov v podhorských oblastech, kde se nepěstuje silážní kukuřice.

***

Autor textu: Pavlína Havlová

Foto: Farma Otročín