Proč je nutné utrácet všechna zvířata, i ta zdánlivě zdravá? Protože nejsou skutečně zdravá!

Za posledních padesát let čelí čeští zemědělci jedné z nejvypjatějších situací – hrozbě šíření slintavky a kulhavky (SLAK), podobné té, které čelí jejich kolegové v Maďarsku a na Slovensku. Zpočátku se zdálo, že půjde o problém spíše okrajový, ale rychle se ukazuje, že tato situace se dotkne každého z nás.

Farmy se před veřejností uzavírají, chovatelé a veterináři podstupují přísná dezinfekční opatření, totéž platí pro stroje a techniku. Zvláštní riziko představují mlékárenské vozy, kdy při přečerpávání mléka dochází k úniku vzduchu, kterým se virus může šířit. Opatření se týkají také přímého prodeje ze dvora či provozu mlékomatů.

Šíření dezinformací a reakce státu

Na úrovni státu probíhají přípravy na případné rozšíření nemoci na české území – zatím máme oproti Slovensku čas na přípravu. Ministerstvo zemědělství a Státní veterinární správa zároveň intenzivně informují veřejnost. Navzdory tomu se na sociálních sítích rychle šíří dezinformace, například tvrzení, že není nutné nakažená zvířata utrácet.

Objevují se názory typu:
„Představte si, že chováte hospodářské zvíře a pase se na vašem pozemku. A najednou přijde stát a přikáže vám zvíře zabít! Co je to za stát, který vás nutí zabíjet zdravá zvířata!?“

Stát přitom nemá zájem likvidovat zdravá zvířata. Upozorňuje však, že bez rychlého zásahu by nekontrolované šíření nemoci mělo katastrofální dopady – nejen pro chovatele, ale i pro spotřebitele, například v podobě dramatického zdražení masa a mléka.

Extrémní nakažlivost viru

Slintavka a kulhavka je vysoce nakažlivé virové onemocnění, které se šíří bez ohledu na státní hranice nebo velikost chovu. Přenáší se i mezi divokou zvěří a ohrožuje například i zoologické zahrady. Virus přežívá až 20 týdnů na strojích, oděvech, botách i zvířatech a šíří se vzduchem na kilometry daleko.

Pokud se v chovu objeví jedno nakažené zvíře, je velmi pravděpodobné, že již jsou nakažená i všechna ostatní.

U telat dosahuje úmrtnost 100 %, u dospělých zvířat kolem 5 %. Přeživší zvířata zůstávají trvale poškozená, trpí bolestivými lézemi v tlamě, na vemenech i paznehtech, přestávají přijímat potravu a produkovat mléko. I poté, co nemoc přežijí, vylučují virus po celé týdny a představují tak trvalé riziko pro okolí.

Proč se proti slintavce a kulhavce neočkuje?

V minulosti byla v Evropě používána vakcinace, ale přinesla zásadní problémy:

• Očkovaná zvířata není možné běžnými testy odlišit od skutečně nakažených.

• Očkovaná zvířata mohou být i nadále nositeli viru a šířit ho bez viditelných příznaků.

• Používání vakcín by znamenalo ztrátu obchodního statutu „země prostá slintavky a kulhavky bez vakcinace“, což by vedlo k přísným obchodním omezením a praktickému zastavení vývozu masa, mléčných výrobků i živých zvířat.

Důležité je také zmínit, že virus má sedm hlavních sérotypů (A, O, C, SAT1, SAT2, SAT3, Asia1) a stovky podtypů. Vakcína vždy chrání jen proti jednomu konkrétnímu typu a není možné očkovat účinně proti všem variantám současně.

Proto Evropská unie již v roce 1992 upustila od strategie vakcinace a přijala politiku rychlého vyhledávání, uzávěry a likvidace ohnisek.

Riziko šíření dezinformací

Dezinformace mohou situaci výrazně zhoršit. Některé jsou šířeny nevědomě, jiné záměrně. V každém případě mohou vést k ohrožení zdraví lidí, zvířat i celého hospodářství.

Virus nerozlišuje mezi velkochovem a několika kravami pasoucími se na pastvině. Stejné riziko představuje velká farma i malé stádo, které se nakazí například od divoké srnky.

V této kritické situaci nemá smysl obviňovat sousedy, farmáře či stát. Jedinou cestou je spolupráce, solidarita a dodržování všech veterinárních opatření.

Odpovědnost nás všech

Nebezpečím není stát, který přichází se zásahy a kontrolami, ale ti, kdo by v případě výskytu nemoci obcházeli veterinární opatření, či dokonce tajili nakažená zvířata.

Vzhledem k extrémní nakažlivosti viru mohou k jeho šíření přispět i lidé, kteří přímo se zvířaty nepracují – například při procházkách přírodou, přes pastviny či farmářské pozemky.

Každý z nás může přispět k ochraně českého zemědělství odpovědným chováním, respektem k hygienickým opatřením a podporou chovatelů, kteří v této náročné situaci potřebují naši pomoc.