Zemědělství a české potraviny (poznámky z konference)

Konferenci zahájil Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR. Uvedl, že tématem celého dne bude stručně řečeno otázka, co všechno stojí za finální potravinářskou komoditou. Kromě vysvětlení, co všechno má vliv na finální cenu potravin, Martin Pýcha varoval před následujícím nebezpečím. „Co do produkce produkují zemědělci z okolních zemí EU více, než produkujeme my. Je toto záměr? Chceme to tak? Až 60 % záporného agrárního salda tvoří vývoz masa a masných výrobků k nám... Nejhorší není, že se toto děje. Nejhorší je, že toto naše politiky nezajímá. Proč se potravinářská výroba, kterou zde koupí zahraniční vlastník, postupně přesouvá do zahraničí? Proč své provozy nezmodernizujeme a nenecháme je u nás? Proč se na toto neptáme?“

Podle předsedy ZS ČR stát dlouhodobě podporuje drobné farmáře a lokální prodej (což je v pořádku), avšak přes 80 procent produkce prochází systémem zemědělec – zpracovatel – obchodník. Dochází však k situaci, že se ztrácí povědomí o výrobci potravin. Spotřebitelé rádi nakupují potraviny od privátních značek (až 82 procent), avšak výrobce lokální potraviny má problém – na jakýkoli trh vstoupí (i zahraniční), tak vždy na něm musí být nejlevnější. Výsledkem pak je, že řadu potravin kupují spotřebitelé od toho či onoho řetězce – a netuší pak už, kdo konkrétní potravinu vlastně vyrobil, řekl na úvod konference Martin Pýcha.

https://tvzemedelec.cz/videa/zemedelstvi-a-ceske-potraviny-2025/

https://www.youtube.com/watch?v=Hl_OfQEMtCE

V prvním panelu se řečníci věnovali otázce: Jak dostat české zemědělské produkty k zákazníkům?

Pavel Březina, předseda představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev, ve svém vystoupení řešil mj. otázku konkurenčního prostředí mezi obchody. „Ačkoliv je ČR z pohledu Evropy malý trh, je na něm mnoho globálních hráčů – tedy obchod se odehrává často i mimo ČR. Nadnárodní řetězce se snaží expandovat do ještě menších obcí, a tím je ještě větší konkurence, než jaká kdy bývala. Bývalo pravidlem, že to přináší nižší cenu, avšak my jsme svědku opačného trendu – ke spotřebitelům se dostávají výrobky horší kvality za vyšší cenu (kvůli navyšujícím se nákladům velkých obchodníků.) Dávno neplatí, čím větší konkurence, tím nižší cena.“ Dále upozornil na obrovský problém, totiž že se až 60 % procent zboží prodá v akci, a zákazník kvůli tomu už ztratil citlivost na to, co je ještě normální/správná cena.

Moderátor panelu, ekonom Štěpán Křeček se zamýšlel nad tím, proč nemohou mít prodejci v každém kraji jiný sortiment? Proč se menší zemědělský producent se na pulty nedostane proto, že nemá dostatečnou produkci? Pavel Březina tento problém odůvodnil tím, že prodejny jsou zorganizované logisticky tak, aby produkce na pulty rychle plynula a evidence zboží byla co nejjednodušší. „Obrovská evidence zboží nás zatěžuje. Čím víc pestrého zboží, tím větší chybovost evidence a nákladnější logistika.“

Jaroslav Vaňous, předseda, Zemědělské družstvo Sloupnice, uvedl, že v jeho družstvu, jež čítá na 365 členů, se rozhodli dělat něco jiného, aby v konkurenci obstáli. Od 2021 provozují minimlékárnu a produkují výrobky z A2 mléka, produkují i brambory. „Nebyli jsme schopni konkurovat slevám v okolních prodejnách. Jsme tedy klub a máme klubové ceny. Oslovujeme jen zákazníky v našem regionu, kteří nelitují dát více peněz za kvalitu, čerstvost a zajímá je záruka původu. Cesta to není lehká. Vztahuje se na nás vše, co se vztahuje na velké výrobce, jen nemáme takový objem,“ uvedl. Podle Jaroslava Vaňouse je důležitá starost o logistiku a kvalitu služby. Když nejsme schopni rychle reagovat na poptávku, mizíme z trhu. Školy například mají pět procent potravin nakupovat z bio produkce, avšak regionální výrobce se do nich nedostane. Věc dopadne podle mě tak, že jeden nejmenovaný dodavatel bude tuto bio produkci do škol dovážet z Rakouska,“ řekl.

Michal Perlík, Head of International Sourcing, Rohlík.cz, vysvětloval svůj přístup, jak se snaží dostat lokální potraviny ke spotřebitelům. „Rohlík se snaží odlišit. Náš nejlepší příklad je Sloupnice. Jejich A2 mléko je unikátní produkt. Kdyby ho Sloupnice vyráběla 2x více, tak ho také 2x více prodáme! Na náš portál, kam nám mohou lokální prodejci napsat, píše až 30 malých dodavatelů denně. Avšak problém je v tom, že jejich nabídka je podobná! Nabízejí skvělé párky, skvělou slaninu... Ale jejich kořenící směs je stejná, jako mají i ostatní producenti! A nad tímhle my se zamýšlíme. Proč třeba do trhaného kachního masa nepřidat med? Oceňujeme nápady. Vybíráme si proto produkty, které jsou něčím unikátní. Zákazník pak vidí, od koho výrobek je i v čem je jiný. Chceme, aby si na něj spotřebitelé zvykli. Rohlík má promoshare pod 20 procent. Naším postupem jsou neslevové promoce. Upozorňujeme na produkt z toho důvodu, co umí. Zacházím jinak i s cenotvorbou. Pracujeme na základě otevřených kalkulací tak, aby se do ceny nepromítaly vnější vlivy. Známe náklady prodejců – a v ten moment je nám jedno, co dělá burza. Platíme na základě toho, jak se prodejci mění náklady. Tím poskytujeme dodavatelům prostor pro vývoj, rozvoj, pro klid, působíme tak na to, aby si mohli zmodernizovat své provozy, a tím roztáčíme spirálu k tomu, že produkce našich dodavatelů je zase o kus zajímavější,“ vysvětloval Michal Perlík.

V diskusi pak zazněla otázka, proč se takto nechovají i ostatní řetězce? „Máme bohužel násobně víc položek než Rohlík. I my se snažíme o propojení s lokálním trhem. Spolupracujeme s ovocnáři, jahodáři. Funguje i propojení přes sezónu se zemědělcem. Ale v kamenných obchodech není jednoduché konkurovat diskontům,“ odpověděl Pavel Březina a zamýšlel se: „Zákazník chce příběh. Od leaderů naší země by mělo zaznívat, ať zákazníci nakupují od lokálních výrobců. Rohlík například hodně přispívá k tomu, že na kvalitu upozorňuje, a i to je forma tlaku na diskonty,“ ocenil svého konkurenta.

Michal Perlík k tomu dodal, že ač se to nezdá, velký dopad na chování spotřebitelů má i vysílání atraktivní soutěže typu MasterChef. „Pozorujeme, že takové vysílání slouží jako promo různých produktů, o které do té doby nebyl zájem. Kdyby média našla formát podcastu, který by např. edukoval o českých potravinách, hned by vzrostla poptávka po kvalitních surovinách,“ zamýšlel se.

Ve druhém panelu se řečníci věnovali otázce Družstevnictví – cesta ke stabilnímu trhu?

Martin Lev, předseda Družstevní rady ZS ČR, poskytl účastníkům konference vhled do tradice družstevnictví u nás. Uvedl, že družstva existují 181 let (od roku 1844). Vznik družstev byl spojen s potřebou spolupracovat mezi sebou tak, aby chudí lidé dokázali čelit změně podmínek v důsledku vědeckotechnické revoluce. Dále zmínil, že Mezinárodní družstevní svaz v Bruselu sdružuje na 3 miliony družstev. Po roce 1989 se vstupem cizího kapitálu do ČR se stalo, že některá družstva zanikla, jiná se sdružila. V roce 1993 byla založena Družstevní asociace ČR, do níž v roce 1997 přistoupil Zemědělský svaz ČR. Jediným členem Mezinárodní družstevní organizace za ČR je právě DAČR.

Martin Střasák, předseda představenstva MLÉKO.CZ odbytové družstvo, vysvětloval, jaké jsou benefity pro malé zemědělce, jež jsou součástí skupiny Mléko.cz. „Sdružujeme na 258 producentů mléka. Organizujeme společný nákup mléka. Zpracovatelů mléka (celkem 42) je méně než chovatelů (těch je 1400). Z toho je zřejmé, že postavení výrobců mléka je vůči zpracovatelům nevýhodné, a tak bylo producentům mléka od roku 2014 umožněno být sdruženi do takovéto organizace. Snažíme budovat vztahy a pro naše členy dosáhnout co nejlepšího zpeněžnění jejich produkce. Dále řešíme kvalitu mléka, rozhodujeme, jaké mléko, do jaké mlékárny dodáme, tj. podle zaměření její produkce,“ vysvětloval.

Martin Ludvík, jednatel odbytového družstva ovocnářů EB Fruit, vysvětloval, že družstvo funguje jako nástroj stability trhu. EB Fruit samo nic nepěstuje. Má vztahy s 10 producenty ovoce (ti produkují až 1200 tun ovoce celkem) a tuto jejich produkci se snaží prodat. Odběrateli nejsou jenom řetězce, ale i zpracovatelé – a odbytová družstva musí umět v jednáních s nimi obstát. Nejsou to však kanceláře! V odbytovém družstvu jsou potravináři, kteří nabízí službu, ať už jde o třídění, balení, skladování, logistiku. „Čelíme problémům poklesu produkce. Ovoce a zelenina žijí zvláštním režimem ve všech zemích EU. Je specifické jen pro produkci zeleniny a ovoce, že na ni lze čerpat podporu na investice (to se týká všech zemí EU). Považuji to za nejefektivnější zdroj podpor. Dokážeme tak sdílet velké investice, ačkoli nás současně s tím sžírá velká byrokracie,“ uvedl.

V diskusi zaznělo, že spolupráce mezi DAČR a řetězci je na úrovni vyjednávání legislativy. Chybí mezičlánek mezi producenty a zpracovateli, obchod je až poslední v řadě. „Občas tak máme společného „nepřítele“,“ řekl Martin Lev.

Moderátorka tohoto panelu, Ilona Švihlíková (ekonomka, děkanka fakulty Vysoká škola obchodní), uzavřela diskusi konstatováním, že družstva mají svou historickou i současnou roli a mají i velkou budoucnost. Je potřeba zůstat vůči družstvům velmi otevřený. Myslím si, že tato (demokratičtější) forma podnikání má velkou budoucnost nejen v zemědělství. Zkrátka a dobře je potřeba velké nadnárodní síle čelit zase další silou,“ uzavřela.

Ve třetím panelu se řečníci věnovali otázce Lokální produkce v maloobchodních řetězcích a férové označování potravin

Ladislav Lázňovský, Senior Category Manager, Billa ČR, upozornil na změnu v chování zákazníků, kterou v Bille reflektují. Proč neumisťují lokální produkci do speciálních regálů? „Aby si zákazník všiml a nakoupil lokální produkt, musíme mu ho dát do cesty, tj. umístit ho vedle všech ostatních podobných produktů, nikoli však do speciálního regálu!“ Změnit bychom podle něj měli i to, že jako Češi nesme na své potraviny vůbec hrdí.

Dále upozornil na další věc, na kterou se dnes zapomíná: „Jak u obchodníků, tak i u producentů nastupuje nová generace, která se spolupráci nebrání. Mladí lidé umí využívat nástrojů digitalizace a umí najít společnou cestu. Billa lokálním producentům překážky určitě nestaví!“

Privátní značka je podle Lázňovského způsob odlišení od konkurentů. „U nás v Bille všechno měříme – marži, kolik prostoru a co zabere, jak výrobek funguje na regálu... Proč není na privátní značce původ? Protože výrobce na takovou dohodu nakonec přistoupí. Důvodem je, že zákazník privátní značky chce nejnižší cenu.“

Mluvit bychom ale podle Ladislava Lázňovského měli i o tom, že různé podmínky platí u nás, a úplně jiné podmínky v rámci jiných zemí EU! „Čeští zemědělci čelí daleko větším restrikcím než třeba španělští. Českým ovocnářům garantujeme objemy, které od nich odebereme. Když jsou mrazy, tak se spolu bavíme o tom, jak z krize ven. Máme zájem na tom, abychom česká jablka udrželi.“ Dále řekl, že mladá generace vidí problematiku toho, co způsobuje svým chováním, jinak. Tlak na udržitelnost roste. „Neumíme se ale dohodnout, jak to budeme dělat! Každý zákazník naši nedohodu, zaplatí v ceně produktu!“ Za paradox považuje i to, že ESG reporting mají dokládat prodejci. „Mnohdy řešíme další morální dilema: České a polské jablko je opravdu rozdílné v ceně. Takže občas musíme prodávat holt i to polské jablko. Řešíme to takhle ale jen občas, s ohledem právě na to, aby naši čeští ovocnáři přežili.“

Dana Večeřová, prezidentka, Potravinářská komora ČR, uvedla na úvod svého vystoupení, že „privátní značky jsou velkou bolestí retailu. Jejich podíl u nás činí 27 %. Počet privátních značek roste, avšak počet slev nám stoupá! Výrobce je tak tlačen do nižších a nižších cen. Vadí nám také, že u privátních značek není uveden výrobce!“

Jak odlišit mléčné výrobky, které mají původ v zemích třetího světa, ale byly zabaleny např. v Polsku? Tady pomůže podle Dany Večeřové jen změna evropské legislativy. „V Evropě nám jde o dozorování celého výrobního procesu. Zato v Jižní Americe je povoleno 55 pesticidů, které se používají na pěstování cukru, jehož horentnímu dovozu teď čelíme.“

Vrátila se k tématu udržitelnosti, o níž hovořil předtím Ladislav Lázňovský. „Udržitelnost musí někdo zaplatit. ESG reporting bude střední podniky stát 5 milionů ročně a 3 pracovní síly (neproduktivní). Je potřeba ho zrušit, stejně jako odlesňování. Tato strategie nedává žádný smysl v okamžiku, kdy k nám pak dovážíme produkty z jihovýchodní Asie!,“ myslí si Dana Večeřová.

Martin Ludvík, jednatel odbytového družstva ovocnářů EB Fruit shrnul, že ze strany obchodních řetězců zaznělo, že lokální produkci nenakupují proto, že v jejich prodejnách je vše přesně rozčleněno a dáno předem. Proč nedělají kroky k tomu toto změnit? „Pro nás ovocnáře je brandem ČR jako země původu. Proč alespoň malým písmem není uvedeno, kdo to vyrobil a kdo to zabalil? Jen tak se odkontroluje, že české je české. Proč není Evropa konkurenceschopná vůči výrobkům ze třetích zemí? Protože ve třetích zemích se vůbec nemusí dodržovat velké množství standardů, které nás tady v Evropě stojí neskutečné náklady,“ řekl Martin Ludvík.

Udržitelnost by se podle Martina Ludvíka měla dokazovat jiným způsobem, například tím, že řetězce pomohou těm pěstitelům, které zasáhly mrazy. „Další důležitou otázkou je, zda spotřebitel musí mít jahody v lednu? Měl by vědět, že tímto zatěžuje životní prostředí! Spotřebitele bychom v tomto směru měli víc edukovat, nemusíme k tomu mít nutně další zákon,“ myslí si Martin Ludvík.

V diskusi dále od Ladislava Lázňovského zaznělo, že velký problém českého zemědělství tkví i v tom, že nemá dost vzdělaných lidí, kteří by byli schopni ovládat výrobu. „Co si budeme povídat, práce v zemědělství není sexy a není vnímána jako užitečná, ač je často velmi náročná. Chybí nám propagace tohoto oboru.“ Martin Ludvík upozornil na další úskalí: „Obchodníci by rádi nakupovali české ovoce a zeleninu – ale za jakou cenu? Musí s pěstiteli také trochu spolupracovat! Nejenom politici, i obchodníci pohřbívají určité komodity (jako například jahody).“ Dana Večeřová přidala „perličku“: „Kolegové provedli analýzu čtyřiatřiceti zákonů, jež se nějakým způsobem vztahují k zemědělské výrobě. Pro zemědělce z těchto zákonů vyplývá na 3500 povinností!“

Z publika zazněla i kritika řetězců, jejichž přístup není vstřícný. Na to Ladislav Lázňovský řekl, že co s Billy týče, chce se určitě odlišit a chce na nabídku lokálních zemědělců reagovat. „Na jedno nákupní oddělení každého řetězce připadá 35 lidí, kteří řídí až na 35 tisíc položek. Decentralizace pro nás znamená zvýšenou administrativu. Musíme přizpůsobit svou logistiku tak, abychom pak mohli mít jednoho dodavatele jenom pro tři prodejny Billa, například,“ vysvětlil.

Ve čtvrtém panelu se řečníci věnovali otázce Kde stojí české zemědělství?

Marek Výborný, ministr zemědělství, KDU-ČSL (SPOLU), sice dorazil na diskusní panel, musel však řešit aktuální problém, který české zemědělství velmi trápí, a to SLAK.

První otázka mířila k tomu, zda je dobré podporovat malé zemědělce.

Margita Balaštíková, poslankyně, stínová ministryně zemědělství, ANO, uvedla, že malí zemědělci se starají o pestrost potravin, stejně důležití jsou ale i velcí zemědělci.

Tomáš Dubský, poslanec, místopředseda Zemědělského výboru, STAN, zmínil, že zemědělství nemá jenom produkční funkci. Plní i jiné funkce – udržování zdravé krajiny.

Lukáš Kovanda, hlavním ekonom Trinity Bank, odpověděl, že pestrost je důležitá, ale že nejvíce biti jsou na přerozdělování dotací středně velcí zemědělci – přičemž podle něj jsou zrovna oni motorem zemědělství, a proto by měli mít srovnatelné podmínky v porovnání se zahraničím.

Diskuse tohoto panelu se věnovala mnoha otázkám a odpovědi na ně byly příliš roztříštěné, než abychom je zde dokázali uceleně uvést. Namísto toho zde uvádíme shrnutí či spíše výzvu, která v závěru konference zazněla od Martina Pýchy: „Celý den nám ukázal, že naše myšlení je podobné, ač používáme jiné argumenty. Pojďme se tedy vrátit ke stolu s potravináři i s obchodníky a nastavme svou zemědělskou politiku podle toho, co chceme. Prosaďme do evropské politiky své názory! Potřebujeme vědět, co chceme změnit – o tom by u nás měla probíhat diskuse. Přál bych si, aby výsledkem diskuse byla politická shoda na tom, jaké chceme zemědělství. Pak nebude ani tolik vadit, že se nám střídá vláda,“ uzavřel program konference Martin Pýcha.

***

Odkazy na videozáznam: https://tvzemedelec.cz/videa/zemedelstvi-a-ceske-potraviny-2025/; https://www.youtube.com/watch?v=Hl_OfQEMtCE.

Konference se konala 26. března 2025 v Obecním domě.

***

Připravila: Pavlína Havlová